Stejně jako v béčkovém filmu i ve spotřební literatuře můžete občas narazit na nečekanou a originální pasáž, která vám zpětně zdůvodní, proč jste u něj strávili část svého života.
To se určitě týká sci-fi Petera Schmidta 2999 Třetí Milénium. Ačkoli jde o knihu, která nevynalézá nová témata ani nové narativní techniky, za přečtení stojí.
Schmidt se obloukem vrací k odkazu Orwellova románu 1984. Také zde máme svět budoucnosti, který se z demokracie vyvinul v diktaturu, tentokrát diktaturu ekologistickou, přesněji řečeno ekologicky zdůvodňovanou. A to je také hlavní důvod, proč Schmidtovu knihu číst. Ukazuje, kam nás může zavést fundamentalismus, který se sice ohání ochranou životního prostředí, ale jehož cílem není a ani nemůže být nic jiného, než uchopení moci a její udržení za jakoukoli cenu.
Ve Schmidtově Třetím miléniu jsme svědky toho, jak je svět rozdělen mezi UA (Spojenou Ameriku) a Zelenou unii (se sídlem v Bruselu, jak jinak). Autor do knihy vkládá s jistou neskrývanou jedovatostí aktuální reálie. Příklad: „Prezidentka Zelené unie vyhlásila zásadu, že Evropa musí zůstat za každou cenu konkurenceschopná. Ale pokud jsem si všiml, omezila se tato konkurenceschopnost především na zohyzdění tváře města hesly jako: Chovejte se ohleduplně k životnímu prostředí! Nejezte maso! Hlasujte pro zákaz využívání neekologických energií v zemích třetího světa!“ (str.26).
Schmidtova Zelená unie je pokrytecká supervelmoc, kde panuje matriarchát (prezidentka, ministryně…), protože je to politicky korektní, ale kde zároveň je nepsaným tajemstvím, že „vládní papaláši tajně jedí maso“ (str. 136). Kde se obyvatelstvo chemickými preparáty udržuje v umělém optimismu (podobně jako v Huxleyho Konci civilizace) a kde panuje „zákaz číst literaturu minulosti. Staré myšlení je stejně nepřípustné jako klonování. Psychologové Unie dospěli k závěru, že potěšení z negativních věcí – násilí, zločinu jakéhokoli druhu- ve starých kulturách podstatnou měrou přispělo k jejich zániku“ (str. 69). Kdo se proti tomuto systému byť jen náznakem postavil, byl zatčen, uvězněn a „veřejnosti prezentován jako bezcharakterní škůdce životního prostředí, bezohledný kriminálník, který měl spadeno na rovnováhu ekologického systému“ (str. 48). Tak došlo k tomu, že „zelená superdemokracie se plíživě a nepozorovaně proměnila v zelený teror, neustále kašírovaný bezpočtem dobrých skutků a výhod a také glorifikovaný propagandou dosud nevídaných rozměrů“ (str. 48).
Není pak divu, že podobně přebujelá a dekadentní společnost je v podstatě velice křehká, protože stojí na informacích. „Společnost bez bezpečného přenosu dat už není žádná společnost“, píše Schmidt (na str.40). Z toho taky odvozuje zápletku, kde právě jde o boj mezi mocenskými skupinami o kódovací čipy ke klíčovým vládním informačním systémům. V moderní společnosti má informace neporovnatelně větší cenu než jakákoli jiná komodita, a manipulace s informacemi dokáže měnit celý svět.
Schmidt napsal žánrový thriller, inspiroval se ze všech dostupných literárních koutů a rozhojnil kilometry podobného futurologického čtiva o další centimetr. Nicméně na téma už dnes krajně aktuální. Stačí si otevřít noviny.
Hodnocení: 
|
Odebírejte články přes RSS a nic zajímavého vám už neuteče!
Přidat komentář