Včera jsem se pořádně nevyspal, páč jsem od 7:30 čekal na opraváře, kteří nepřišli. Dnes jsem se nevypsal, protože mě v 8:11 vzbudili opraváři, které nikdo nečekal. To ale není důvod, proč na opravu okna ve svém pokoji nějaký ten pátek nezapomenu.
Strach z výšek nemám, ale jsou místa, kam bych nevlez, ani kdyby mě nutili. Takovým místem je i parapet ve čtvrtém poschodí za zavřeným oknem. Situaci se vám pokusím přiblížit rozhovorem dvou robošů, jak si jej pamatuji.
„Pořád to nějak divně těsní, se na to pořádně kouknu, zavři to vokno.“
„No tak pojď dovnitř.“
„Říkám ti, zavři to okno.“
„Co chceš jako dělat kurva?“
„Tak zavřeš ho už, chci to z venčí pořádně přirazit. Dělej, je tu zima.“
Žaluzie jsou vytaženy a já sleduji opraváře slovenského původu, jak bez bot, pouze v ponožkách balancuje na přibližně dvacet centimetrů širokém parapetu a holýma rukama buší do plastového rámu zavřeného okna z té špatné strany.
Nezapomenutelné, mít dost času, beru foťák a fotím. Když vlezl zpátky do pokoje, pronesl: „V dnešní době už nejsou pády z tejhle vejšky smrtelný.“
|
Odebírejte články přes RSS a nic zajímavého vám už neuteče!
Tagy: kutil
Přidat komentář