Pozvete slečnu do baru a barman vám napočítá konečných 295 korun. V tu chvíli i nejlakomější z lakomých barmanovi automaticky nechá pět kaček. Ostravák nechá korun korun deset, Jihomoravák patnáct a Pražák třicet až padesát. Novodobý zbohatlík či cizinec už může považovat pod úroveň chtít vydat z pětistovky. Jak se při placení v barech a restauracích zachovat, aby člověk nevypadal jako škrt a přitom tam nenechal půlku výplaty? Existují nějaká všeobecně přijímaná pravidla, jak se při placení zachovat?

Má se tedy cena zaokrouhlit, přidat pět, deset, patnáct, nebo víc procent? Každá z odpovědí je správná, rozhodující je místo a čas.

Jak to chodí v zahraničí

Než překročíte hranice, je dobré zjistit, jaké na druhé straně  platí zvyky a kolik se dává spropitné. Pozor si dejte třeba v Japonsku, kde spropitné považují dokonce za urážku. Naopak tomu je v USA, zde je spropitné ve výši 15% považováno za samozřejmost. Personál hospod a podobných zařízení většinou dostává pouze minimální mzdu, která je v jejich případě zákonodárci stanovena dokonce nižší, než u ostatních profesí.

Vítejte v České Republice

Předně je třeba zmínit, že žádná oficiální či neoficiální pravidla bontonu v otázce spropitného v České Republice neexistují.

V turistických brožurách pro cizince se nejčastěji píše následující. „Pokud budete chtít obsluze nechat dýško, přičtěte k částce 10% a zaokrouhlete nahoru. Přesto je jen na vás, kolik přesně chcete zaplatit. Pokud částku nesdělíte, budou vám vráceny všechny drobné.“

Spropitné není samozřejmost

Rozhodnutí, zda spropitné dáte, je jen na vás. Obsluha jej nevymáhá fyzickým a obvykle ani psychickým nátlakem. Je sice možné, že i v našich končinách někteří pracují za minimální mzdu, ale v tom případě pro ně mám jednoduchou radu: „Nepracujte pro otrokáře.“

Spropitné by mělo především odrážet spokojenost hosta. Pokud se nám obsluha nevěnuje, nebo se tváří, jako by nenáviděla celý svět, není spropitné na místě.

Pan Růžový z filmu Tarantinovo filmu Reservoir Dogs (1992) si o tom myslí následující:

Nedávám, protože společnost říká že musím. Dám někomu spropitný, když si ho opravdu zaslouží. Když se opravdu snaží, dám jim něco extra, ale tohle automatické dávání spropitného, to je na hovno. Chci říct, co se mě týče, dělají jen svou prací.

S jeho názorem souhlasím a celý film jedině doporučuji.

 Odebírejte články přes RSS a nic zajímavého vám už neuteče!

Tagy: peníze, společnost

This entry was posted on Sobota, Září 25th, 2010 at 15:42 and is filed under Lety mimo. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.