Tuhle větu jste určitě ve svém životě již mnohokrát slyšeli. Nikdo bezesporu nepochybuje, že se jedná o jednu ze základních právních zásad (občanského práva hmotného). Jste si ale jisti, že opravdu platí?
Ona zlidovělá zásada znamená, že každý z nás by má a může znát platné právo. Má to však v praxi nějaký význam?
Určitě budou všichni souhlasit, že doslovná znalost zákona bez pochopení smyslu k ničemu není. Umět zákon nazpaměť jako básničko prostě postrádá logiku. Bohužel se na věci nic nezmění ani v případě, budu-li čerstvým absolventem vysoké školy práv, který má základní právní principy i instituty v malíčku. Ptáte se kde je zakopaný pes?
V Angloamerický právní systém je na precedentech postavený. U nás však soudní judikatura není uznaným pramenem práva, fakticky tu sílu má. Zdůvodňováno to je sílou právních argumentů, které soud v důvodové části rozhodnutí použil.
Co to znamená? Znalost zákonů je sice pěkná věc, ale sama o sobě se hodí možná tak leda k teoreticko-filosofické rozpravě nad šálkem kávy. Během opravdového soudního sporu vám pouhá znalost zákonů moc nepomůže. Nezbytné je mít zároveň přehled jak v ustálené, tak aktuální judikatuře.
Skutečně je oprávněné po běžném občanu, řekněme kopáči, učiteli či pokladní něco takového požadovat? Samozřejmě že nikoliv. Za pravdu nám dává i připravovaný nový občanský zákoník, který se zásadě „Neznalost zákona“ decentně vyhýbá.
|
Odebírejte články přes RSS a nic zajímavého vám už neuteče!
Tagy: společnost, zákony
Přidat komentář