Následující text je důkazem toho, že i během inventury v jednom nejmenovaném supermarketu lze narazit na svébytné jedince, kteří se vám dokáží opravdu zarýt do paměti.

Kouzelník

Přibližně 65 let, důchodce. Hubený, vlasy má notně prošedivělé, gumičkou stažené do copu, na tvářích mírné strniště a hustou bradku. Dostane za úkol spočítat počet sortimentu u regálu s polívkami od Magi. Nikdo by se nedivil, kdyby mu to trvalo přes hodinu, ale on se už po 5 minutách hlásí u vedoucího pracovníka s vyplněnou sortimentkou. Zaměstnanec je v šoku, ale nedává na sobě nic znát, převezme papíry a přidělí brigádníkovi další regál. Zaměstnanec odchází, ale za rohem se zastaví a nenápadně sleduje brigádníkovo počínání. Stařík se stoupne metr před regál, protáhne si ruce, nasliní špičky prstů a chvíli regál hypnotizuje pohledem. Pak jako by předpaží, zatřepe prsty a tleskne. Vezme propisku a začne vyplňovat sortimentku.

Studentka

20 let, rodičům se opravdu povedla, nalakované nehty, růžové tričko, blondýna to sice není, ale inteligentní myšlenku by jste od ní nečekali. Zaměstnanec ji zadá spočítat regál s rybími konzervami, když se za půl hodiny vrátí, nevěří svým očím.  Před regálem leží na zemi přibližně 200 konzerv, jedna vedle druhé.

„Ježiši, co to tu děláte?“
„No, víte, já nemám prostorovou představivost, tak si to tu skládám na zem do plochy, abych to mohla spočítat.“

Chirurgové

Jsou dva, mají na sobě bílé pláště, gumové rukavice, roušky před pusou a mlčenlivě stojí u informací. Nikdo si jich moc nevšímá, někteří si myslí, že jdou z maškarního, ti hloupější, že přišla na kontrolu hygiena. Po celkem dlouhé době se jich ujme jeden ze zaměstnanců.

„Dobrý den, za chvíli zavíráme, pokud si chcete ještě nakoupit, tak si pospěšte.“
„Ne, to ne, my jsme sem přišli jako brigádníci na inventuru.“
„A co to máte na sobě?“
„My jsme slyšeli, že to je dost špinavá práce.“

Je jim přidělena práce, ale do dvaceti minut se vypařili jak pára nad hrncem.

„Kam se ti doktoři poděli?“
„Přej tolik špíny nikdy neviděli, tak se sebrali o odešli.“

Nebojte se, nepotkal jsem je všechny za jediný večer, tolik štěstí zas na lidi nemám. V průměru to vychází, co inventura, to jedna podivuhodná postavička, ale jen o některých se má cenu psát.

 Odebírejte články přes RSS a nic zajímavého vám už neuteče!

Tagy: důchodci, společnost, supermarket

This entry was posted on Úterý, Listopad 23rd, 2010 at 16:35 and is filed under Stalo se. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.