Vánoční svátky nemusí být vždy jen veselé. Své o tom ví i autor následujícího vzkazu, který jsem na naší „útulné“ koleji našel přilepený nad dřezem. Opravdu na mne zapůsobil, takže se o něj s vámi teď podělím.

Vážení pánové,

Toto je otevřená výzva, kterou jsem byl bohužel donucen okolnostmi sepsat právě pro vás, protože už dlouho mě nikdo takhle nenasral.

Měl jsem to štěstí (lépe řečeno smůlu, ale to se dozvíte, až budete číst dál), že jsem zde strávil povánoční čas a také Silvestr (od 27. prosince jsem tu až do 14. ledna). Proč vám to ale říkám, vše by bylo v pořádku – nebýt kuchyně. Kdyby se mi v jednu chvíli dostali do rukou ti zmrdi, co tady nechali neumyté nádobí a odjeli si v klidu slavit domů Vánoce, tak bych jim ty jejich svinský držky vymáchal v hajzlu (nebo raději v těch sračkách, které tu po nich zbyly). Občas jsem se sice také nezachoval tak, jak bych měl, ale tohle mě přimělo, abych se změnil – a vy se změníte také, to vám slibuji. Jsem totiž ekzématik a drhnout hodinu a půl tu kuchyni a nádobí na mě asi zanechá na pár týdnů následky, ale určitě to nebude tak hrozné, jako když si vybavím ten smrad, který se z kuchyně linul a na jehož odstranění jsem si musel vzít dokonce roušku. Ale jak říkám, Nový rok nám poskytuje tu jedinečnou příležitost dát si nějaké to předsevzetí a také začít pěkně od nuly (což už jsem za vás částečně udělal já, když jsem to tu poklidil).

Pro nás všechny je to jednoduché a prosté:

„Budu si po sobě mýt nádobí hned jak ho použiji či hned jak sním jídlo, kterým jsem ho zašpinil a nebudu ho nechávat špinavé ve dřezu nebo v jeho okolí.“

A tohleto je je úkol, který jsem si do vínku přidal já:

„Jestli přistihnu nějakého kreténa, co si po sobě nádobí neumyje, tak mu vlastnoručně utrhnu čuráka i s koulema a narvu mu ho do prdele.“

Toť z mé strany vše. Děkuji, že jste této výzvě věnovali pozornost. Doufám, že zde spolu budeme všichni trávit příjemné chvíle i v novém roce a že spolu budeme všichni vycházet v poklidu a míru jako tomu bylo doposud.

S pozdravem váš spolubydlící Tomáš z pokoje 303.

P.S.: Za ta sprostá slova se omlouvám, ale jinak to nebudete brát vážně…

 Odebírejte články přes RSS a nic zajímavého vám už neuteče!

Tagy: kolej, společnost

This entry was posted on Pátek, Leden 14th, 2011 at 10:24 and is filed under Stalo se. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.