Od okamžiku, kdy se člověk naučil počítat, je lidská komunikace mnohem snazší. Když člověk řekne „hrstka odvážlivců zadržovala spousty nepřátel“, tak se dočká jen pokrčení rameny, protože taková hrstka může být všelijaká. Když ovšem prohlásíte, že  „proti desetitisícům Peršanů stály tři stovky spartských reků“, hned je jasné, oč tu jde.

Jedna věc je „pytel dolarů“, kdežto jiná věc „multimiliardář“. Stejně tak můžete mít „strašný mráz“, ale můžete mít „čtyřicet pod nulou“. Anebo „maratónskou trať“ a „dvaačtyřicet kilometrů“.

Zkrátka a dobře, žádná slova a ani ty nejvýmluvnější příměry nikdy nepřekonají sílu, již v sobě mají čísla. Svět bez čísel a počítání by dnes nemohl fungovat ani vteřinu.

Pravěký člověk znázorňoval čísla pomocí nejdostupnějších pomůcek: prstů, kaménků a zářezů. Jenže prstů bylo málo a větší množství uzlů či zářezů se stávalo nepřehledným. Proto nezbylo nic jiného, než několik jednotek nahradit jednotkou vyššího řádu. Na kostech se objevily zářezy ve tvaru písmene V nebo X. Přičemž V nejspíše představovalo ruku s pěti roztaženými prsty a X dvě takové ruce.

Asi v 7. století se objevila v indických zápisech čísel nula. Indové se tak zasloužili o jeden z největších objevů lidské civilizace. Do systému zavedli nulu, která vyjadřovala ono nic. Užitím nuly a vyjadřováním čísel větších než 100 nebo 1000 pomocí počtu stovek nebo tisíců se vyvinul dnešní způsob zápisu čísel.

Zápisy obsahující nulu byly sice praktické, ale narážely na církevní překážky, například ve Florencii byly zakázány jak ve smlouvách, tak v účetnictví bankéřů. Domnělá magie nuly a dalších čísel budila nejen náboženské obavy, ale o tom možná někdy příště…

Indický způsob převzali Arabové a postupně se dostal do Řecka. V Itálii vyšla počátkem 13. století kniha Leonarda z Pisy „Liber Abaci“, ve které se používali indické číslice. Tak i v kolébce římských číslic začala vítězit poziční desítková soustava. Zápisy čísel a výpočty v ní byly mnohem přehlednější a jednodušší. Navíc měl zápis jednoznačná pravidla.

Sečteno a podtrženo, číslice, které dnes označujeme jako arabské, by se měly vlastně jmenovat indické.

 Odebírejte články přes RSS a nic zajímavého vám už neuteče!

Tagy: historie, matematika, společnost

This entry was posted on Pondělí, Červen 6th, 2011 at 22:28 and is filed under Lety mimo. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can leave a response, or trackback from your own site.